Č. p. 217

A ještě jedna důležitá maličkost, důležitější než nějaký ten palpost. V nedaleké Kněževsi, ve statku č.p. 3 dřívějšího majitele Javůrka bylo umístěno PZH útvaru Ruzyně, kde se vykrmovala brigádní prasátka. Pan Robert Souček, který nám poskytl většinu historických fotografií o tom píše: ....Moje žena vzpomínala jak jako malá hrávala s vojáky na dvoře vybíjenou. Vojáci byli pomalu jak příbuzní, vždyť i naše prasata vesele přibývala z ruzyňských vojenských pokrmů.....  

Ale vraťme se do dob první republiky a připomeňme si důležitou osobnost ruzyňských kasáren. Byl to pplk. Josef Mašín, v roce 2005 povýšen na genmjr. in memoriam. Legionář, účastník bojů u Zborova, Bachmače a na transibiřské magistrále. V Ruzyni sloužil od roku 1928 jako zástupce velitele pluku a v roce 1938 byl dokonce pověřen jeho velením. V době jeho působení v ruzyňských kasárnách žil s rodinou v domech postavených v roce 1930 pro vojenské gážisty v Litovické č.p. 357, kde má pamětní desku. Po okupaci, v březnu 1939, byl suspendován a obžalován pro vzpouru, když se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantům. Působil v ilegální skupině Obrana národa, kde připravoval různé sabotáže proti Třetí říši. Spolu s pplk. Josefem Balabánem a škpt. Václavem Morávkem založil zpravodajskou skupinu Tři králové. Sbírali důležité informace hospodářského politického i vojenského dění v protektorátu, které potom vysílali exilové vládě do Londýna. Byl však 13.5.1941 zatčen, ale i přes kruté mučení gestapem nikoho a nic nezradil. Po atentátu na Heydricha byl stanným soudem 30.6.1942  odsouzen a popraven na Kobyliské střelnici.  Mnohé se  o  Mašínově  odbojové činnosti dočtete zde.          

Někde u kasárenské zdi nebo na "buzerplace" a podle nových zjištění i ve větší bývalé jízdárně, probíhaly popravy českých hrdinů. Poprvé se tak stalo 17. listopadu 1939, kdy zde bylo popraveno 9 studentů pro účast na demonstracích při Opletalově pohřbu. Celkem tu esesáci popravili na 250 českých lidí.

Na obrázku je ta větší bývalá jízdárna ruzyňských kasáren. Na zdech jsou stopy po střelách. Je možné, že zde některé popravy skutečně probíhaly. Za mého působení byl v jízdárně autopark spojařů a dnes je zde jakýsi sklad. V menší jízdárně byla opravna (TOB) 71. plrb. 

Naštěstí doby německé okupace minuly a na památku popravených studentů byly v roce 1948 kasárny přejmenovány na Kasárny 17. listopadu. V období let 1979 - 1992 zde působilo nově postavené vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova a do roku 2014 také 263. středisko řízení letového provozu.

Po roce 1989 budovy chátraly a uvažovalo se i o jejich likvidaci v zájmu developerských plánů. To se naštěstí nestalo.  Dnes je v pravém křídle kasárenských budov skvělý Vojenský ústřední archiv, který se sem přestěhoval z Invalidovny, postižené záplavami v roce 2002. To je to křídlo, kde byla kdysi ubytována velitelská rota a rota technické opravny VÚ2516/ 71.plrb. Co je dnes v hlavní budově bývalého štábu a levém křídle, kde byl VÚ9967/59.pds  a v dalších objektech se mi nepodařilo zjistit. Kdyby to někdo věděl a nepodléhalo to utajení, rád to doplním. 

Ještě jedna zajímavost na závěr. Za dob mého vojákování byla v kasárnách i prodejna, které se po vojensku říká Arma. Bylo tam k dostání naprosto všechno, běžné  potraviny, lahůdky, nítě, vojenské knoflíky a označení všeho druhu, psací potřeby, cigarety, drogerie a já nevím co ještě. Prodávalo se zde i pivo, víno i tvrdý alkohol. Samozřejmě záleželo jen na odpovědnosti kupujícího, zda si to mohl vzhledem ke službě dovolit. A nikdo si nedovolil pít ve službě, před službou nebo v hotovosti. Za to byly velmi tvrdé postihy. Jak postupovala normalizace, vše se postupně zpřísňovalo a když jsem přišel asi za dva roky jako záložák na cvičení, už panoval tvrdý morál a přísná prohibice. Vyprávím to proto, že zde prodávala paní Šmídová a pan Šmíd, kteří do znárodnění vlastnili obchod v Ruzyni č.p. 73 . Byli velice příjemní a ochotní prodavači. U nich také nakupovali vojáci, kteří měli na starosti tzv. Politicko vzdělávací světnice (Pévéesky), což byly víceméně kluby na rotách, kde si vojáci mohli dát nějaké občerstvení, pokud neměli vycházku.

Asi rok před srpnovou  okupací vojsky spřátelených armád byl v kasárnách zřízen i velký klub ( v  levém křídle VÚ 9967), který byl v sobotu a v neděli otevřen i pro tančící, zejména dívčí veřejnost. Samozřejmě,  že to bylo jen krátce a normalizace zaťala tancování v kasárnách típec.          

Ruzyňské kasárny těsně po dokončení, pohled z obory Hvězda. Uvádím využití objektů v roce 1968:  A malá jízdárna, kde byla později technická opravna 71. plrb; B velká jízdárna, později autopark 59.pds, zde byly nalezeny stopy po popravách; C zbrojní sklad 71. plrb; D výstrojní sklad 71. plrb; E ty "malé" domečky původně sloužily jako park pro děla (viz snímek před jedním z nich) a možná i pro jejich koňské  potahy a později tahače, nakonec autopark 71. plrb, správa budov a proviantní sklad. Objekty stojí dodnes, ale neznám jejich využití. F pravé křídlo (při pohledu na čelo kasáren) 2. patro velitelská rota , 1. patro rota tech.  opravny, týl, ošetřovna, vše 71.plrb. Kanceláře týlu byly čelem k "domečkům" autoparku v přízemí. V prvním a druhém patře nad týlem byl nějaký jiný útvar, ale už nevím který. Dnes toto křídlo patří Vojenskému ústřednímu  archivu.  Pod G je vidět střecha hlavní budovy v čele kasáren, kde byl štáb 71.plrb. H v tomto levém křídle byli spojaři 59.pds.

Pohled na kasárny. Jsou za komínem tehdejšího cukrovaru. Těleso komínu je dnes součástí vodárenské věže v ruzyňské vazební věznici. Snímek asi ze stejné doby, jako předešlý.

Před jedním z "domečků" v autoparku, někdy kolem roku 1938 

Pohled na hlavní budovu velitelství, později štáb 71. plrb

Krutý osud devíti vysokoškoláků byl zpečetěn někde v prostoru kasáren. Připomeňme si jejich jména uvedená na pamětní desce:

DOC. PHDR. JOSEF MATOUŠEK, JUDR. JAROSLAV KLÍMA, PROF. JAN WEINERT, DR. IN MEM., JUDR. FRANTIŠEK SKORKOVSKÝ, JUC. JOSEF ADAMEC, DR. IN MEM., JUC. BEDŘICH KOULA, DR. IN MEM., INGC. VÁCLAV ŠAFRÁNEK, ING. IN MEM., ING. MAREK FRAUWIRTH, MUC. JAN ČERNÝ, DR. IN MEM.

Předání stuhy dělostřeleckému pluku 1 v Ruzyni roku 1932.

"Foto František Hertl, Smíchov, Štefánikova tř. 9 - u Švandova divadla" Průvod ke kasárnám na oslavy v roce 1932. Všimněte si  rozestavěné vodárenské věže s využitím stávajícího komína bývalého cukrovaru, budoucí donucovací pracovny, dne vazební věznice.

Slavnostní shromáždění v rámci předání Stával zde pomník, který nejspíše zničili esesáci 

Kladení věnců k pomníku ruzyňskými Sokoly

Slavnostní řeč, kterou přednáší bratr Josef Bartoň, vzdělavatel Podbělohorské župy sokolské

Slavnostní řeč, kterou přednáší bratr Josef Bartoň, vzdělavatel Podbělohorské župy sokolské

Divizní generál Vojtěch Klecanda, který byl v té době velitel Divize 1,  Praha

Při slavnostním aktu

Divizní generál Vojtěch Klecanda, velitel Divize 1 Praha a Sokolové v přátelské rozpravě

V areálu  před pravým křídlem kasáren asi při slavnostní přehlídce. Vlevo v pozadí je průčelí velké jízdárny.  

Historické fotografie poskytli pánové © Bohumil Nehasil a Robert Souček

Rok 2008 budova pravého křídla v žalostném stavu. Už jsem si myslel, že je to záměr, jak kasárny nechat zdevastovat a prodat developerům

Park před pravým křídlem, kam chodily v neděli  návštěvy vojáků. V budově byla dole jídelna, v první patře rota technické opravny 71. plrb a ve druhém patře velitelská rota. Dnes Vojenský ústřední archiv. 

Cestička kolem  pravého křídla, v pozadí hlavní budova. Kolik asi tudy prošlo vojáčků záklaďáčků za dobu existence kasáren?

Dobrá věc jednou nebyla zašlapána. Z pravého křídla vznikl krásný Vojenský ústřední archiv. Jo kde jsou ty časy, když jsem měl v prvním patře, asi tam nad dnešním  vchodem, ale z druhé strany, dva roky svůj vojenský kavalec.