Č. p. 32

uzyňský mlýn

Tajemný a  záhadný býval natolik, že podle některých pramenů inspiroval Aloise Jiráska k napsání Lucerny. V naučné stezce "Oborou hvězda" se můžeme dočíst, že první zmínka o mlýnu je kolem roku 1720. To si stěžovali na místního mlynáře, že vodu používá jen pro své mletí a nepouští ji do královského rybníka (tj. do rybníka v oboře). Náhon vznikl přehrazením Litovického potoka v místě dnešní Račické ulice poblíž náměstí Českého povstání. Dále vedl souběžně s dnešní Jinočanskou až před mlýn, kde byla zásobní nádrž odkud voda tekla vrchem na mlýnské kolo se spádem 2,1m.  Odsud byla využitá voda vedena do místa, kde Jinočanská navazuje na Ruzyňskou a  tam, kde je dnes  kříž s plechovým Kristem, se vlévala zpět do koryta potoka.

Podařilo se vystopovat v matrikách narozených, podle čísla popisného, že 26.2.1781 zde byl mlynářem Václav Nejtek. To se mu a jeho ženě Anně Klímové narodil syn František. Václav Nejtek se na mlýn přiženil 7.2.1775, protože pocházel z Roztok a Anna zcela jistě pocházela z mlynářského rodu Klímů, který zde žil určitě dávno předtím. Klímovi jsou uváděny v matrikách starších, ale nelze prokázat že jsou to Klímovi ze mlýna, protože nebylo uváděno povolání, ani číslo domu a v Ruzyni žil ještě jeden rod Klímů-sedláků.

Panem otcem byl na mlýně v roce 1790 Josef Klíma, mlynář. V tomto roce se mu a Evě rozené Kejhové ze Stodůlek narodil *28.4.1790 syn František. Ten se stal později nástupcem v mlynářském řemesle. Josef a Eva Klímovi měli ještě tyto potomky: Josef *28.3.1792 ; Jan *29.12.1793; Tomáš *22.12.1795; Josef *9.5.1802; Petr *21.5.1807

Dne 3.1.1815 uzavřel sňatek František Klíma (*28.4.1790), syn zemřelého mlynáře Josefa Klímy s Apolenou, dcerou šenkýře Jana Kubra z Liboce č.p. 36. Tím se stává František Klíma mlynářem na ruzyňském mlýně. Spolu s Apolenou měli tyto děti: Josef *22.12.1816; Matěj *24.2.1819; Jan *13.3.1821; Marie *9.8.1826; Barbora *26.10.1828

Dalším pokračovatelem řemesla byl syn Františka Klímy Josef (*22.12.1816) Klíma, mlynář. Oženil se s Otylií Zajíčkovou, dcerou mlynáře z Měňan. Jejich děti byly: Josef *1.5.1845; František *14.7.1846; Marie *28.9.1848; Antonín *17.1.1850; Matěj *17.9.1851; Antonín *8.6.1853; Matěj *6.3.1856 ; Všichni čtyři poslední synové však záhy po porodu zemřeli.

Posledním zjištěným nástupcem mlynářským byl prvorozený syn Josef *1.5.1845 Vzal si za ženu  Albínu Fuksovou z Nebušic a měl s ní tři děti: Albínu *6.6.1890; Annu *14.1.1892 a Ladislava *27.5.1893. Jestli se Ladislav stal mlynářem na tomto zvláštním a bohužel již zaniklém místě by mohly prozradit mladší matriky, které jsou však zatím veřejně nepřístupné.

Posledním známým majitelem v roce 1930 byl Josef Živnůstka [zdroj].

Zanedlouho potom, někdy po roce 1938 byl mlýn stržen. Podle pana †Antonína Mareše to bylo hlavně proto, že se již nefunkční mlýn stal útočištěm různých podivných a nebezpečných existencí. Jeho rozvaliny byly zasypány, aby se opět objevily na božím světle v roce 2009 v rámci představebního archeologického průzkumu. Poté už zmizely v nenávratnu, aby ustoupily nové stavbě.

Mlynáři a jejich potomci