Zaniklé živnosti a obchůdky

Na této stránce si připomeneme nejdůležitější živnosti, kterými se libočtí živili. Hospody a podobná zařízení jsme si připomněli zde. Nejdříve zavzpomínejme nad libockými obchůdky a drobnými provozovničkami, jak se nám je povedlo zdokumentovat. Každé je věnována samostatná stránka. Všichni jsou uvedeni v seznamu, zde uvádím jen popisná čísla s   hypertextovým odkazem na danou stránku:
e.č.12 - 25 - 29 - 30 - 35 - 45 - e.č.46 - 73 - 73 Ruzyně - 74 - 90 - 108 - 115 - 124 - 130 - 135 - 175 - 188 - 211 - 212 - 213 - 217 Ruzyně - 236 - 243 - 268 - 269 - 291 - 292 - 296 - 306 - 314 - 353 - 363- 368 - 374 - 383 - 450 - 481 - 519 Ruzyně
 
 
emědělci

Nejvíce Libočáků bylo ještě nedávno, před nějakými sto lety, zaměstnáno v zemědělství. Vždyť tam, kde je dnes skladový areál, kasárny, sídliště Dědina, a domy kolem dnešní Evropské od Vokovic až k letišti, to byla samá pole. Neexistovalo ani letiště. I zde se pěstovaly brambory a obilí. Poslední zbytky zemědělské činnosti lze sledovat už jen podél Evropské poblíž Šestákovy skály a kolem letiště. A v Ruzyni potom okolo mohyly na Bílé Hoře. To je vše. Žalostně málo a zemědělské půdy stále ubývá a dál si v zájmu okamžitých zisků podřezáváme větev. Pohrdáme s dědictvím, které když prošustrujeme, nikdy znovu nenahradíme.

Není to tak dávno, kdy u každého domku byla králíkárna, chlívek s kozou a prasátkem. Není to tak dávno, kdy v libockých statcích bučely krávy a po cestách hrčely vozy tažené koňmi. Na samostatných stránkách naleznete mnoho těch domků a jejich majitelů, povětšinou drobných zemědělců, ale také velké grunty, kde hospodařili na většině okolních polích ti nejlepší sedláci. Zde si připomeňme: Šestákův statek Č. p. 7 Libocký dvůr, Durasovi Č. p. 10 Rusovi Č. p. 11 Kozákův statek Č. p. 12 Tučkův statek Č. p. 13 Bubníkovi Č. p. 14 Holečkův statek Č. p. 17 Největší Šestákův a Kubrův statek Č. p. 18 Kučerovi Č. p. 36.

 

Poslední zbytky zemědělské činnosti okolo ruzyňského letiště. Fotografováno od mohyly na Bílé Hoře, kde je rovněž jedno z posledních polí.

Další fotka od mohyly na Bílé hoře, kde uprostřed zástavby je obhospodařováno jedno z posledních polí. Jak dlouho může toto místo odolat dravým developerům?

Podél Evropské je travnatý pás s keři a za ním pole  táhnoucí se od Šestákovy skály skoro ke křižovatce Evropské s Pražským okruhem na Dlouhé míli. I zde je velké nebezpečí, že tu nakonec budou stát skleněné a přesvětlené paláce. Už zazněl pokrytecký názor, že je nedůstojné, aby Praha vítala návštěvníky cestující z letiště jen travou a keři. 

 
ováři a řetězokováři

... Na druhém místě se naše obec vyznačovala výrobou řetězů a udidel. Proto byla kovadlina slyšet v obci po celý den. Říkávalo se jim řetízkáři nebo také cvokaři. Bylo to řemeslo dědičné, přecházelo z pokolení na pokolení a v těchto dobách bylo velice výnosné [více na s. 17]

Živnost řetězokovářská ve zdejší obci v hojné míře provozována, byla původně zanesena do obce - Malobřevnovské - snad Bílé Hory na počátku let sedmdesátých 18. století Janem Vaňkem ze Zelené Hory - místní obec Klášterné Hory, který se tam byl přistěhoval. Odtud teprve přenesena na počátku 19. století jeho synem do Liboce, který se do zdejší obce přiženil. Výroba řetězů byla s prvopočátku rázu primitivního, takže staré železo muselo býti vykováváno na železo okrouhlé, načež toto za tepla v články ohýbáno a pak teprv v řetěz svařeno. V primitivní této formě udržela se výroba ta do r. 1858, po kterémž roce rozmachem velkoprůmyslu železářského a zdokonalením strojů, počali výrobě řetězů nastávati lepší časy, jelikož započato s vyráběním válcovaného železa ve drát, čímž jednak vzhled řetězů se zlepšil ježto odpadla dosti obtížná práce s vykováváním okrouhliny na způsob drátu, čímž také výroba řetězů stoupati začala. [více na s.40, 41, 41a]

V roce 1895 bylo založeno Společenství řetězokovářů, které čítalo na 40 živnostníků, 48 dělníků a 16 učňů. Společenstvo si také pořídilo parní "pucovačku" - "šajrovačku" ve které se řetězy čistily a leštily. Stála na pozemku truhlárny  pana Josefa Herycha u č. p. 33 a využívala přebytečnou páru, kterou pan Herych řetězokovářům zdarma poskytoval. Původně se řetězy čistily v sudech, vzájemným třením. Sudy  se otáčely ručně pomocí převodů a kliky. Později se do sudů přidávaly kameny nebo dřevo a tím se dosahovalo lepších výsledků ve vzhledu řetězů.

 
Kovářů a řetězokovářů pracovalo v Liboci celá řada. Uveďme zde ty, které se nám podařilo objevit.
Č. p. 3 r. 1872 Václav Kníže kovář; r. 1889 František Kníže kovář; r. 1907 Josef Jandovský kovář a Josef Jandovský řetězokovář.  
Č. p. 11 kolem r. 1900 Průša, řetězokovář  
Č. p. 14 r.1899 Emanuel Průša řetězokovář  
Č. p. 19 r. 1875 Antonín Feierfrim mistr kovářský  
Č. p. 20 před r. 1840 František Procházka řetězokovář  
Č. p. 21 před r. 1840 Josef Vošklivý  
Č. p. 36 r. 1774 Krištof  Řehoř kovář. V č.p. 36 byla kovárna mnoho let a vystřídalo se zde mnoho kovářských tovaryšů a dělníků.  
Č. p. 42 r. 1789 Krištof  Řehoř kovář; r. 1814 Jan Řehoř mistr kovářský; r. 1821 Antonín Novotný mistr kovářský; r. 1836 Jan Řehoř mistr kovářský; r. 1842 Josef Jabůrek mistr kovářský; r. 1868 Josef Veselý kovář; r. 1900 Josef Veselý řetězokovář;  
Č. p. 43 kolem roku 1781 Krištof Řehoř kovář  
Č. p. 67 kolem roku 1900 Jan Žáček, později Salač  
Č. p. 76 kolem roku 1900 Antonín Bílý, 1906 Josef  Majer  
Č. p. 82 kolem roku 1900 Václav Sýkora, 1910 Antonín Němec  
Č. p. 83 kolem roku 1900 Josef Kindl  
     

       

Řetězokovář Josef Kindl (*1858 - †1937) s manželkou Dorotou (*1859 - †1917) z čp. 83.
Ten levý obrázek poslal na haličskou frontu jednomu ze svých pěti synů, a ten se s ním bohudík šťastně vrátil domů.
Přispěla paní Věra Matlová

 
líkaři

druhá, hodně rozšířená živnost byli libočtí mlíkaři. Měl bych sice psát správně mlékaři, ale mně se líbí ta nespisovná varianta jednak proto, že ve starých dokumentech byla často používána a jednak proto. že ta spisovná s tím "é" je taková mečivá a nelibozvučná. Všechny ty rodiny byly vždy finančně silné a všeobecně se jim říkalo "páni cmrdaři". Tento obchod byl také úzkostlivě chráněn. Jejich dcery se provdávaly výhradně za hochy z téhož povolání a proto mlékařský obchod u nás byl vlastně samé příbuzenstvo [vice na s.17,18 ].  V čem ta živnost spočívala. Mlíkaři  vyjížděli do okolních zemědělských usedlostí a od sedláků vykupovali mléko. To pak druhý den časně zrána ve 2 -3 hodiny rozváželi po Praze. Byliť tehdy jediným zásobitelem Prahy mlékem. Konec jejich éry nastal zprovozněním hostivické mlékárny a   zákazem prodej neošetřeného mléka v roce 1935.

V pozůstalosti pana †JUC Mareše se dochovalo i několik hezkých fotografií a poznámek, tak se s Vámi o ně podělím. 

 

Libočtí mlíkaři zajížděli pro mléko do statků hostivických. Zde stojí u hostince "U koruny", jinak "Na nové"zvaného. Vlevo u vozu mlékař Josef Veselý, vedle něho stojí bělohorský sedlák Piskáček. Muž s holbou piva hostivický sedlák Václav Kubr a bílého koně řídí Karel Červený z Liboce.

    

Rod mlékařů z Liboce. Anna a Antonín Holečkovi, Liboc, V domcích 12 [č.p. 25] Sedící: Jaroslav - syn, pozdější pokračovatel v obchodování s mlékem, Anna jeho matka, Antonín jeho otec. Stojící zleva: další synové  František Holeček v uniformě c. a k. armády, Josef, Antonín a přítel Šofr v uniformě dragouna. Na druhé fotografii je Jaroslav Holeček se svým koněm a mlíkařským povozem.

Že obchod s mlékem byl rentabilní svědčí to, že si Jaroslav Holeček mohl  později pořídit v rámci modernizace i automobil.

Mlékařství Vlkovi č.p. 47 v ulici U Studánky, dnešní Úzká.

 
Několik dalších mlíkařů, které se podařilo v různých pramenech nalézt:
Č. p. 3 kolem roku 1828 Václav Kníže krejčí a mlíkař
Č. p. 8 r. 1877 Václav Zajíc, kolem r. 1886 Josef Hour ( otec Anny provdané za Antonína Holečka  z č.p. 25),  r. 1903  Václav Veselý
Č. p. 25 r. 1899 Antonín Holeček a kolem roku 1920 Jaroslav Holeček
Č. p. 26 r.1861 Eduard Novák a Václav Šesták
Č. p. 29  kolem roku 1810 Veronika Rejtharová později Bryndová, kolem roku 1836 Jan Brynda
Č. p. 33 kolem roku 1870 Magdalena Herychová
Č. p. 36 r. 1871 Josef Kučera mlíkař a majitel hostince
Č. p. 43 podle některých pramenů zde Jan Zima provozoval též obchod s mlékem, ale nepodařilo se ověřit
Č. p. 47 po roce 1900 Marie Vlková
Č. p. 49 r.1884 Josef Kučera
Č. p. 55 kolem roku 1890
Č. p. 268 r.1845 Vojtěch Sýkora
   
edníci

Další rozšířenou profesí v obci byli zedníci. Podíleli se na soukromých stavbách statků, rodinných domků, dílen, ale i na stavbách prospěšných veřejnosti. Podívejme se na několik fotografií, které dokumentují jejich činnost:

 

Výstavba Sokolovny č.p. 156 v roce 1896 nebo 1897

Před rozestavěnou Sokolovnou č.p. 156

Hotová hrubá stavba Sokolovny č.p. 156 asi rok 1897

Bohužel není známo, kde je ten dům. Může to být Liboc, Ruzyně, Vokovic, Břevnov. Nepoznává někdo ten dům třeba podle fasády?

 

Č. p. 67, rok 1910 - 1911; libocký zedník pan Zajíc opravuje Salačovu kovárnu

Stavba domu pana Josefa Šímy v Ruzyni č.p. 132, dnešní ulice Stochovská, někdy na počátku 20. stol. V pozadí je vidět obora "Hvězda". Dům v pozadí je na dnešní Ruzyňské, asi č. p. 91.

         

Výstavba rodinného domu v Braškovské ulici č.p. 312 v roce 1934.....

                                          

... a aktéři stavby před zahájením a konečný výsledek po třech měsících  (!) od zahájení.

 

V závěru kapitoly o zednících si připomeňme i libocké stavitele. Asi nejznámější byli Josef Ruprecht *29. 1. 1855 - †9.4.1916 - mistr zednický a libocký starosta z č.p.44. Dalším byl Jaroslav Hloušek *15.10.1897 z č.p. 19, syn zedníka  Antonína Hlouška *1865.

 

          

Zleva: Josef Ruprecht se svou druhou ženou Marií v roce 1898;  Antonín Hloušek, zedník s ženou Antonií a jejich syn Jaroslav 

 
ezníci

Rovněž velmi staré řemeslo. I když jich v Liboci nebylo tolik jako třeba kovářů, byla to živnost pro blaho obyvatel celé obce nepostradatelná. Nejstarší nalezený záznam o této živnosti je zatím v č.p.26 z roku 1773. To zde žil řezník Jan Fridlovský. Další je z   č.p. 30 kde v roce 1774 působil řezník Antonín David, který svou živnost později v r. 1777 měl v  č.p. 8 . Několik generací řezníků bylo v č.p. 15; v roce 1796 je to Jan Svoboda, 1826 Josef Kačaba a v roce 1908 Antonín Tůma. V roce 1862 v č.p. 16 působil řezník  Václav Halík, a  v hostinci "U Švarců" č.p. 31 byl v roce 1889 řezník Josef Tůma. někdy po první světové válce bylo podle pamětí pana †Mareše mladšího  řeznictví pana Kresy v č.p. 279 . V novodobé historii podle vzpomínek pamětníků to byla řeznictví pana Dolejše v č.p. 124; v č.p. 174 měl řeznictví pan Brožek, v č.p.291 pan Hampl, v č.p. 306 pan Nohavec a v č.p. 374 pan Samek. Jeden čas bývalo řeznictví i v č.p. 292, kam chodili nakupovat i obyvatelé nedalekého, nově vybudovaného sídliště Petřiny.

A na závěr jedna záhada. V pozůstalosti pana †JUC Mareše, v kartonech o Liboci je i jedna fotografie řeznictví pana Bedřicha Očenáška. Bylo asi někde v Liboci nebo v nedaleké Ruzyni, Vokovicích, Veleslavíně či Břevnově. Nenapadá Vás někoho, kde by to mohlo být někdy počátkem 20. stol. foceno?